DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 26.05.2020 15:27:36 

CHS od Mírova

Naše psí holky

 

 

Kája (Charlotta) Vera Fortuna

Člověk nemůže vše nikdy naplánovat i když se o to dost často pokouší, osud se neptá...po odchodu naší milované Annie (Agáta od Mírova) dne 2.3. 2019 jsme dlouho zvažovali, co dál, Gita měla narozené dva kluky a Bellinka měla teké štěňátka, ale na ně čekali tak prima zájemci, že jsem jim nemohla řísi ne a nechat si jednu z entlebuších holčiček. Jak už si člověk zvykne na určitý počet pejsků, najednoumu prostě jeden chybí...koukala jsem s otevřenýma očima, kde se narodí nějaké štěňátko právě pro nás...vůbec jsme nespěchali a já věřila, že poznám, až to bude "TO ONO".  Začalo to nevinným posláním fotky krásné berňulky, kterou mi jednou večer poslala kamarádka s dotazem, zda bych ji nechtěla...nemohla jsem vzrušením ani usnout, byla to láska na první pohled...Paní, u které se Charlotta (Kája) narodila a měla jí do jejích 3 let měla zdravotní problémy a nemohla Káje dát tolik pohybu, ktarý potřebuje. Ráno jsem vše vysypala manželovi a ten na moje nadšení kývnul a v červenci 2019 jsme si přivezli krásku, Káju. Tolik mi připomíná naši Annienku...

 

Bella (Izabella) z Tichého údolí (ESP)

Z nevinného dotazu na manžela, jak se mu líbí entlebuch se během měsíce vyvinulo rozhodnutí, pořídit k našim dvěma fenkách bernského salašnického psa Annie a Gitě fenku entlebušského salašnického psa. Na radu kamarádky jsem vznesla dotaz, zda je volné štěňátko fenečky v CHS z Tichého údolí, a k naší radosti byla odpověď ano. V dubnu 2015 jsme si dovezli malé čilé krásné štěňátko. K mojí velké radosti je nejen povahově úžasná, ale také výstavně úspěšná, ve 4 letech po splnění podmínek k udělení titulu šampion ČR získala také titul gandšampion ČR.

 

Annie (Agáta) od Mírova a Gita z Kytlic

Dne 22.3.2012 se nám změnil život...Přišli jsme o naši milovanou Agátku Monte Torres, zakladatelku naší chovatelské stanice, ale hl. úžasnou psí holku, která nám ukázala, jak moc silná je psí láska a jak moc nám může pes obohatit život! Byla naším "zkušebním dítětem", jak jsme s radostí říkali a vždy byla trpělivá ke všemu, co jsme po ní chtěli...dávala nám tolik lásky a radosti, jak jen může pes dát! DĚKUJEME TI!!! Jsme jí také vděčni za naši Annie, která je úžasná a každý den nám ukazuje, že jsme si vybrali to nejúžasnější plemeno! Agátka je matkou 14 dětí, z nichž bohužel 2 už jsou s ní za duhovým mostem (ne vinou nemoci, ale nešťastnou náhodou) a 16 vnoučat! Annie jsme po pečlivém zvažování a důkladném hledání pořídili kamarádku Gitu z Kytlic. Po počáteční nedůvěře se z nich stala super dvojka a myslím si, že Annie ji bere jako svou dceru, trpělivě snáší její kousání a zlobení a smateřskou láskou ji opečovává a je jí parťačkou v mnoha vylomeninách...Gita má trpělivost i s naším Davídkem, jsou od sebe téměř 2 roky a dělá mu "sourozence":-) Snad nám tyto dvě holky budou dělat radost ještě mnoho let!

Jak se stalo, že máme Agátky dvě…

Jak už se to tak občas stává, člověk plánuje něco, ale osud mu připraví jiné… 
Před narozením našich prvních štěňátek nás ani nenapadlo, že bychom si nějaké mimčo z našeho vrhu ponechali…
Od začátku se mi líbila jedna fenečka, zdála se mi dokonalá, ale jak si jezdili zájemci vybírat štěňátka, tak pořád nikomu nepadla do oka, bylo mi to záhadou, ale možná se jim zdála příliš hodná, většinou totiž spala a k nikomu se nehrnula…
Hned po narození jsem měla vybranou „kandidátku“ na jméno Agáta – tu nejvíc podobnou a nejtemperamentnější fenečku – ale ta byla zamluvená jako 3 v pořadí a majitelé chtěli jméno Agi („Ejdži“) a tak jsem musela vybrat jinou, aby mohlo být poděděno mámino jméno… A tak se stalo, že ta nejhodnější fenka je Agátka…
Čas dál plynul, 4 štěníci ze 7 již byli zálohováni a naše malá Agátka stále byla volná
Poprvé s tou myšlenkou, nechat si společnici pro Agátku přišel můj taťka (jak sám řekl:“jsem pro každou špatnost“), navrhl to do telefonu, když jsem byla v práci…celý den i noc jsem o tom přemýšlela, zvažovala všechna pro a proti, jak to půjde vše zvládnout i do budoucna s dětmi apod., po dlouhých hodinách jsem se rozhodla pro, nechat si malou Agátku…teď už zbývalo „jen“ přesvědčit manžela…nebylo to vůbec snadné, první protiargument byl, jak jí budeme říkat, manžel navrhl Annie (ale toto jméno už má i sestra malé Agátky), já chtěla Amy („Ejmi“), ale nakonec je to Annie, malá Annienka, ale v PP je to Agáta od Mírova…Takže se povedlo, máme 2 krásné berňačky!

 

Jak jsme přišli k naší Agátce a proč právě bernský salašnický pes

Berňák se mi líbil už dávno a proto, když našim umřela v pořadí už 2.doga v dosti nízkém věku jsem prosadila koupi tohoto plemena…tak jsem rodičům „pořídila“ prvního berňáka, Bena…

Protože Ben moji představu ideálního psa naplnil, když jsem se odstěhovala od rodičů, toužila jsem, až to bylo trochu možné (po dostavbě domečku), pořídit si opravdu vlastního psa…

Nebylo to vůbec jednoduché, to jaro (2005) asi mělo podobné přání spoustu lidí, takže po 2-měsíčním shánění štěněte, volání na teprve narozená štěňata apod. jsem už propadala panice. Měla jsem všechno nachystané, bouda, miska a všechny náležitosti nakoupené… až taťka našel ve Fauně inzerát, že prodají štěňátka s PP. Můj původní záměr byla koupě „bezpapíráka“, poněvadž jsem žádné zkušenosti s „výstavními“ psi neměla. Ale když se ozvalo z telefonu, že bychom mohli pro štěně jet ještě týž den, zvítězila touha…po nabídce, že mi jej táta zakoupí jako dárek k narozeninám už nebylo co řešit…

A tak jsem se 15.4. stala majitelkou rozkošného štěňátka jménem Agáta Monte Torres…(celou cestu domů a ještě tak měsíc jsem si vždy vybavila píseň „Naše teta Agáta,….“.